M*A*S*H 4077
11.4.2009 Jedovnice
Kmenová účast: Alex, Ellie
9:00 SEČ, někde Severozápadně od Soulu.
Doktor Boreli přijíždí se svým personálem do jednotky M*A*S*H na pravidelné školení místní posádky. Je horko, konečně jako v celé Korei. Moskyti jsou otravnější než kdy jindy a tábor se jen líně probírá z noční šichty…
Školení jde dobře, jen vojáci jsou neklidní. Jednotka je blízko frontové linie a nikdo neví, kdy opět přivezou raněné a ten šílený kolotoč se znovu roztočí. Slunce ještě ani nepřešlo půl oblohy a je to tu. Transport raněných. Naštěstí jich není mnoho. Jednotka se s nově nabitou energii pouští do práce. Poraněná páteř, krvácení, střepiny, oděrky a pohmožděniny, nic neobvyklého na Korejském bojišti. Snad to jednotka zvládne. To už ovšem doktor Boreli nezjistí, je čas pokračovat k další jednotce…
Ellie
Skautské setkání na Vranově
28.10.2008 Vranov u Brna
Kmenová účast: Alex, Ellie, Dzin, Mates, Stehlíček
Organizace letošního setkání na Vranově se ujal kmen Renegades. I když při akci samé by si člověk spíše myslel, že to byla nějaká keltská družina. Po slavnostní mši svaté ve vranovském poutním kostele, kde se jako obvykle členové střediska podíleli na čtení textů a zpívání liturgických zpěvů. Následovalo rozdělení do jednotlivých barevně označených skupin tak, aby skupiny byly zhruba stejně silné. Po přesunu na základnu a po obědě se všichni pustili do hledání druidů a druidek v okolních lesích. Druidové byli často přesvědčiví, jako by přišli opravdu z dávných časů, a některé druidky (tak třeba jedna druidka „zapůjčená“ na akci z 12. střediska) vypadaly navlas jako rusalky dočista srostlé s okolním lesem. A každý druid či druidka měl pro barevně označené skupiny nějaký úkol. Někdy to bylo na svaly, jindy na mozkové závity, takže každý nakonec mohl v některé disciplíně ukázat, v čem je právě on dobrý, a co může právě on přinést své modré, zelené či oranžové skupině. Ukázalo se i to, jak si umějí jednotliví členové skupin rozdělit práci. Třeba v kimovce jednoznačně byli lepší ti, kteří se dokázali domluvit,co si bude kdo pamatovat, nežli ti, kteří to ponechali na náhodě. Nakonec bylo ale jedno, kdo je z červené, černé či fialové skupiny. Tentokrát totiž vyhrávali všichni. Cílem tentokrát nebylo ostatní porazit, ale naopak s nimi co nejlépe spolupracovat při složení mapy hvězdné oblohy. A potom? Pamětní lístky s keltským „stomokruhem“, závěrečný pokřik, odjezd posilovou třiačtyřicítkou, o kterou se jako obvykle postarala sestra Teti, a pak už…
Za rok zase nashledanou!
člának vyšel v časopise Nová Eliška r.2008
Dzin